Jak důležitý je výběr stanoviště včel

Zdálo by se, že k získání medu stačí pořídit si včelstva. Včelařím přes pět let, nemůžu se tak řadit mezi nejzkušenější včelaře a jsem přesvědčen, že o včelách zdaleka nevím úplně všechno. Jedno však vím určitě, a potvrzuje to i množství každoročně získaného našeho medu, že je nadmíru důležitý výběr vhodného stanoviště včel a jejich včasný přesun ke zdrojům snůšky. Ale není to samozřejmě jediný předpoklad úspěchu včelaře. Když jsem se učil včelařit, převzal jsem se včelstvy od mého včelařského učitele dvě lesní stanoviště v CHKO Křivoklátsko a dvě kočovná stanoviště na řepce poblíž obce Lišany. Včelstva byla zvyklá zimovat na lesních stanovištích a s rozkvětem řepky se pak stěhovala na kočovná stanoviště. Řepka odkvetla, řepkový med jsme vytočili a včelstva se převezla zpět do lesa - na Krásnou dolinu a na Špičák. Tak a tyto lesní stanoviště držím dodnes. Jsou to pěkná místa. Souvislé lesní porosty, v případě Špičáku velmi rozmanitý les, kde snad kromě kosodřeviny rostou všechny stromy a keře v Evropě, navíc les s velmi bohatým bylinným patrem a podrostem. 

Než vám povím něco o výběru mých vlastních stanovišť, je zapotřebí vzít na zřetel, že jedním z nezbytných parametrů stanoviště včel je dostupnost vody. Voda je pro život a rozvoj včel zcela nepostradatelná. Po roce včelaření na převzatých stanovištích jsem si vyhlídnul místo s bujným a rovněž botanicky pestrým porostem v lokalitě přírodní památky Přílepská skála. Lákal mě tady především akát. Ten sice potřebuje pro vznik nektaru teplé květnové noci, ale akátový med je vynikající. A také jsem chtěl zkusit vyrobit i medové akátové víno. Poprvé jsem na Přílepskou skálu převážel včelstva v mém druhém včelařském roce. A ten akát mi krásně vyšel. Tak jsem si tu stanoviště zřídil. Pak jsem si všimnul, že zdejší porosty divokého lesa tvoří vrby, olše, třešně, trnky, maliny, ostružiny, hlohy, akáty atd., je zde pár hektarů luk a nedaleko od stanoviště včel se nachází i pěkná lipová náves v Přílepích. Voda samozřejmě v dosahu. No a pak jsem úplně změnil způsob a harmonogram přísunu včelstev na stanoviště. Začnu možná nepochopitelně od konce - tedy od doby, kdy včelstva převážím na zimní stanoviště. Po skončení snůšky včelstva převážím domů na naši zahradu. Buď už přivážíme včelstva nakrmená nebo je doma nakrmíme. Následuje ošetření proti varroáze a přichází pár měsíců čekání na výsledek zimování včelstev. Během konce února a začátku března sledujeme, jak se probouzí příroda. S rozkvětem lísek, vrb, olší a osik začínáme připravovat včely k přesunu na jarní stanoviště. Rozdělíme včelstva přibližně na třetiny. První třetina na Přílepskou skálu, druhá třetina k Rabasovu mlýnu a třetí pak na Krásnou dolinu nebo na stanoviště řepky, když se v místě nachází dostatek časně kvetoucích dřevin. Rabasův mlýn jsme si vybrali jako jarní lokalitu, když jsme sem přesouvali včely na řepku a zjistili jsme, že na pole navazuje pestrý les, ve kterém se vyskytují vrby, olše, topoly, břízy, maliny, ostružiny, hlohy a tak dále a tak dále. Krásná dolina je taková sázka na jistotu, protože se tu nachází časně rozkvétající vrby, břízy, ovocné stromy na zahrádkách chalupářů a řepková pole bývají v dosahu včel. Lepší je ale včely umístit rovnou k řepkovým polím, zvlášť když se tam vyskytují porosty časně kvetoucích dřevin. Ušetříme si tak jedno stěhování včel z lesa na řepku a zpět. Ona ta raná jarní snůška pylu má pro včelstva velký význam. Jednak napomáhá rychlému rozvoji včelstev a jednak zlepšuje a posiluje zdravotní stav včelstev. Z řepkových kočovných stanovišť přesouváme včelstva prakticky ihned po vytočení medu na lesní stanoviště a v případě Přílepské skály a Rabasova mlýna zpravidla polovinu včelstev přesouváme během první poloviny června do lesa a zbytek pak na konci června, protože s koncem června zde snůška končí. Nesmíme zapomenout na naše srdcové eso - tím je stanoviště na okraji Národní přírodní rezervace Týřov. Z naší základny je to sice poměrně vzdálené stanoviště, snůška tu bývá spíše průměrná (letos tedy byla lehce nadprůměrná), ale med odtud je vynikající. Platí akorát pravidlo, že nemá cenu sem včely přesouvat časně zjara. Prakticky vůbec tu nejsou zastoupeny časně kvetoucí, jako na Přílepské skále nebo u Rabasova mlýna. Ideální je sem včely přivézt kolem první poloviny června. Podobné je to se Špičákem, který je ve vyšší nadmořské výšce a vegetace tu má minimálně o 14 dní zpoždění oproti jiným stanovištím. Úspěšnost našeho včelaření a množství získaného medu kromě jiného významně ovlivňuje volba stanovišť a termínu přesunu včelstev. Když to shrnu: je zapotřebí vybrat stanoviště, kde se nachází medonosné plodiny a rostliny, kde se nachází zdroj vody a včely sem přesunout na začátku rozkvětu plodin a stromů. Jakmile zde snůška končí, je zapotřebí včas včely přesunout na jiné vhodné stanoviště, v našem případě do lesa, kde se dá očekávat snůška medovicového medu. Pokud skončí snůška na lesních stanovištích, pak není nač čekat a je třeba začít včely přikrmovat, aby nehladověly a neměly chuť k loupežení, které negativně ovlivňuje kondici a stav slabších včelstev před zimováním. Takže z lesních stanovišť převezeme včely na zimoviště v Kolešovicích, přeložíme do zimních úlů, slabší včelstva zúžíme, dostatečně nakrmíme cukerným roztokem, ošetříme předepsanými léčivy a připravíme na zimu. A pak netrpělivě čekáme na první prolet, na jaro, na první rozkvetlé stromy. 

Radomír Dvořák, váš včelař