Pastovaný med

Pasta la vista!

Je to jedno jaké označení použijeme. Pokaždé záleží na kvalitě medu, výsledné konzistenci, chuti a vzhledu. Nejvíce záleží na výběru druhu medu vhodného k pastování. V našich podmínkách jsou nejlepší k pastování med řepkový, malinový nebo slunečnicový. Jsou to medy, které poměrně rychle krystalizují. Dobře zpastovaný med už ale nezkrystalizuje jako med tekutý, aby byl zcela tuhý. I když pastovaný med je vlastně med mechanicky - mícháním zkrystalizovaný. Mícháním či hnětením se vytvoří malé krystalky, které jsou tím správným základem pro požadovanou dobře roztíratelnou konzistenci. Dá se obecně říct, že pastováním med také získá jemnější chuti. Což je dobré třeba u řepkového medu, který mívá někdy trochu ostřejší chuť v závislosti na odrůdě rostliny. Každopádně platí, že řepkový med pastovaný je lahodnější než řepkový med tekutý. Druh medu vybraného k pastování také ovlivňuje výslednou barvu "pasty". Řepkový med bývá bílý, malinový našedlý a slunečnicový žlutý. Správný pastovaný med z řepkového medu je kromě bílé až bělavé barvy máslovité konzistence, na povrchu má takový med perleťový odlesk. Pastovaný med nemá v sobě mít vzduchové bubliny. Platí také zásada, že ztekucený med, i když zbavený povrchové pěny, se nedá dobře zpastovat, jako med surový, pastovaný po vytočení. Jak pastujeme med my? Dalo by se říct, že na tom nic není. Med necháme po vytočení pár dnů odstát (2-3 dny). Do pastovače naléváme med, který již začíná být matný až neprůhledný a houstnoucí. Dále se řídíme časem. Pastovač zapínáme třikrát až čtyřikrát denně na 10-15 minut. Med (řepkový) v pastovači začíná postupně šednout, pak bělat, houstnout a tuhnout. Zpravidla třetí až čtvrtý den po nalití a postupném míchání metlou pastovače získává požadované vlastnosti - bílou barvu, máslovitou konzistenci, perleťový odlesk a dostatečnou tuhost, ale také alespoň "nějakou" tekutost, abychom jej dokázali vypustit z pastovače. Málo zpastovaný med bývá spíše našedlý a řidší, tedy vzhledově nepříliš pěkný. V regálech supermarketů bývá často k vidění "pastovaný" med, který je nahoře tekutý a dole ztuhlý. To pak vše nasvědčuje tomu, že k pastování byl použit zahřátý ztekucený med. Stává se také, že se to s pastováním přežene a med nejde z pastovače vypustit. Mě se to stalo jednou v prvním roce mého včelaření. Pak nezbývá než vzít výkonnou elektrickou vrtačku a obsah pastovače rozmixovat a poté vypustit. Taková pasta však většinou bude obsahovat tvrdší kousky a už to nebude to pravé medové. Zkrátka pastování medu chce svůj čas, vhodný med, kvalitní pastovač, dobrý odhad a rozhodnutí ve správný čas. Vyrobit pastovaný med vrtačkou s hranolovým nástavcem nebo nerezovou metlou se dá také, ale někdy to odnese právě ta vrtačka. No a vidíte, málem bych zapomněl na pár věcí. K pastování je zapotřebí použít med dostatečně zralý, ideálně s obsahem vody do 18 %. A pastovaný med není dobré skladovat v teple. Ideální je chladnější suchá místnost, spíž atp. A do třetice - k nabírání pastovaného medu je třeba používat vždy čisté pomůcky, hrdlo sklenice udržovat v čistotě a případné zbytky medu otřít čistou utěrkou. Černé skvrnky na víčku nebo hrdle sklenice obsahující bakterie nevypadají zrovna vzhledně. 

Radomír Dvořák, váš včelař